Kniha o Petru Zenklovi

Jaroslav Král
Nedávno se mi dostala do ruky kniha historika PhDr. Martina Nekoly, Ph.D. (nar. 1982) s názvem Petr Zenkl a s podtitulem Politik a člověk, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2014.

Podle autora, „Učitel, literát, propagátor českého jazyka a kulturní osvěty národa, aktivista bojující svým dílem proti habsburské monarchii, sociální pracovník, starosta, primátor, ministr, politický vězeň v koncentračním táboře, předseda strany, zanícený demokrat a konečně neúnavný vůdce protikomunistického odboje v zahraničí, tím vším byl PhDr. Petr Zenkl. … Do národně socialistické strany, s níž spojil politickou kariéru, nevstoupil z oportunistických důvodů, ani své vysoké funkce nezneužíval k osobnímu prospěchu. Naopak, v programu strany, postaveném na prosazování zájmů českých národně smýšlejících dělníků, oddaných ideálům husitství, viděl naplnění svého politického i lidského přesvědčení.“

Monografie je rozdělena do čtyř částí, charakterizující hlavní fáze Zenklova života. V I. části Před politikou můžeme sledovat první kroky tohoto chudého ševcovského synka z Tábora, nar. 13. 6. 1814, které předurčily jeho celoživotní silné sociální cítění. Po vystudování gymnázia a obchodní akademie se nejprve živil jako středoškolský učitel češtiny, kterou tolik miloval. Na radu Jaroslava Vrchlického, který si mladého P. Zenkla oblíbil, vystudoval filologii na pražské univerzitě. Z té doby také pochází několik publikací, jimiž P. Zenkl přispěl k modernizaci a obohacení češtiny. V části II. Praha sleduje autor Zenklovy počátky zastupitele Karlína, zvoleného ve volbách v roce 1911, ještě jako bezpartijního, který se však pravděpodobně v roce 1914 stal členem nár.soc. strany. Jako starosta Karlína pak rychle postoupil i na celopražskou úroveň a stal se i činovníkem Ústřední sociální pojišťovny, přičemž sehrál klíčovou úlohu při výstavbě Masarykových domovů (dnešní areál Krčské nemocnice). Na 13. sjezdu nár.soc. strany se stal jejím místopředsedou a v roce 1937 po odstoupivším a nemocném dr. Karlu Baxovi také pražským primátorem. V části III. Československo, po krátké epizodě, kdy se stal P. Zenkl ministrem ve vládě gen. Syrového pro resort zdravotnictví, tělesné výchovy a sociálních záležitostí, popisuje autor léta věznění v koncentračním táboře Buchenwald. Nesporná Zenklova morálně politická autorita vedla k tomu, že byl na manifestačním shromáždění obnovené nár.soc. strany v květnu 1945 v pražské Lucerně zvolen předsedou strany, kterou pak vedl v obtížném souboji s komunisty o charakter státu a uchování demokracie. Po komunistickém puči v únoru 1948 se P. Zenklovi podařilo uprchnout. Část IV. Exil je věnována budování a činnosti československého zahraničního odboje, v němž P. Zenkl hrál nezastupitelnou úlohu jako dlouholetý předseda Rady svobodného Československa i předseda nár. soc. strany v exilu. Ukazuje však také roztříštěnost a nezřídka bohužel i vzájemnou nevraživost jednotlivých skupin zahraničního odboje, které jej oslabovaly.

Petr Zenkl, který zemřel 3. 11. 1975 v Raleigh v USA ve věku jednadevadesáti let a necelých pěti měsíců, vryl významnou a nesmazatelnou stopu do politických dějin českého národa. Zbývá dodat, že ostatky P. Zenkla byly následně převezeny do vlasti a 18. 9. 1993 slavnostně uloženy na Vyšehradském hřbitově ve fiktivním hrobě Milady Horákové spolu s Ferdinandem Peroutkou, Otakarem Machotkou, Vladimírem Krajinou, Růženou Pelantovou a dalšími nár.soc. osobnostmi.

Jaroslav Král, předseda strany